„Znám několik lidí, kterých se útok dotknul, a zatím o tom vůbec nejsou schopni mluvit. Je potřeba je nenutit a taky nerozveselovat, spíš být otevřenou nádobou pro jejich emoce, i když se nám třeba nebudou zdát adekvátní,” říká psychoterapeut Tomáš Rektor. „Je to už třetí událost v řadě, na kterou nejsme zvyklí, stejně jako na válku u našich sousedů a na pandemii. Nejsme odolnější, možná naopak. Jednou z reakcí je pocit bezmoci a nepochopení. V našem kulturním kontextu si zkrátka kladu otázku, proč někdo střílel na své spolužáky. Je to obtížně uchopitelné a pochopitelné.”
